Měsíc příprav a je to tu - velký výlet do Belgie, centra EU. Bydlíme v Antverpách, protože přímo v Bruselu je plno. Blbý je, že jsme ze záhadného důvodu rozdělení do dvou hostelů. Podle pohlaví. Prý to bez sebe vydržíme. Když jsme s klukama první den přicházeli k dívčí skupině, ozvalo se ječení a pištění a všechny holky začaly radostně skákat. Jo, jasně, že vydržíme.
Cesta z Dánska utekla jako voda. Luka byl kapitánem autobusu a obšťastňoval nás výkladem tupu: "And on the left side you can see Wind-manschinen-Sancho Panza," "Wir sind ales gutes." a "Ich sprechen sie deutsch." Nálada prvního večera byla ovlivněna únavou, hladem a příliš velkou skupinou bez organizace hledající místo na sezení. Antverpy následující den ale stály za to. Největší dojem na mě udělaly katedrála Panny Marie, Forever 21 a hlavně vlakové nádraží. Nic tak fenomenálního se jen tak nevidí. Nádherná práce propojení moderní a historické části. Celkově je na Antverpách znát, že jsou daleko od městečka Aabenraa - na ulicích více hluku a bordel (chybí jim popelnice) a harmonicky souznějící multikultura (Židé kvůli diamantům, Arabové asi taky).
První den v Bruselu nám pan řidič potvrdil moc autobusu. Den začínáme přednáškou v Evropské komisi, kterou by zvládl kdokoliv z nás a možná lépe, neb informace by našel na internetu i dvanáctiletý. Budovu jsme v podstatě neviděli a ještě jsme tam ztratili obal od foťáku. Město Brusel je ale mohutné a dokázalo nám to hned při prvních okamžicích. Až třetí den v něm jsem měl trochu tušení, kde jsme, ale problém s určením severu u mě přetrvával neustále. Myslím, že jsme viděli všechno, co se dalo. Od Čůrajícího chlapečka, přes čůrající holčičku, čůrajícího psa až po čůrající hranolku. Nechali jsme si doporučit kavárnu, kterou jsme hned po vstupu museli označit do mapy, a kam se rádi vrátíme. Byli jsme v čokoládovně a v hospodě s více než 2 000 druhy piv, na typických belgických hranolkách a na městské vyhlídce ze střechy parkoviště. Večer jsme se sotva doploužili do hostelů, padli a spali. Teda ne my - byli jsme na noční procháze po Antverpách. Náladu nám zvedl jeden pán, který se zeptal, odkud jsme a pak dodal, že slivovici má moc rád.
Středa začala Atomiem, které mě nesmírně zklamalo. Budova je nádherná, expozice uvnitř katastrofická. Nic, nic a nic. O to lepší byla MiniEvropa, kde člověk cíti otřesy Vesuvu, viděl nahou švédku vybíhající ze sauny nebo si mohl dát romantický polibek pod Eifelovou věží. A Praha tam má funkční Orloj!
Pak jsme přejeli do Parlamentária - super věc na propagaci Evropského parlamentu. Krásně interaktivní, pro kohokoliv v jakémkoliv věku. Únava se ale podepsala na naší produktivitě při získávání informací. Pak zas běh po městě. Co jsme neviděli včera, jsme viděli dneska, co jsme včera viděli, jsme si radši ještě jednou potvrdili. Nohy! Proč je to město tak velké? V podvečer jsme šli do Evropského parlamentu. To by bylo báječné, kdybychom tam všichni, ale opravdu všichni, nespali. Diskuze byla ale príma, mluvil s námi přímo Europoslanec z Bulharska. Na otázku, zda si myslí, že Bulharsko nevstoupilo do EU moc brzy, odpovídal takovou oklikou, že bylo jasné, že si to nejen myslí, ale že to byl skoro vlastně účel. Fotka před vlajkami a hurá spát.
Další den jsme jeli do Brug. Roztomilé městečko, kde je vše malé, milé a usměvavé. Krev Ježíše Krista pro mě měla mnohem větší význam, protože s námi šla Maťa - věřící spolužačka, které potom náramně svítily oči. Velký zážitek. Taky jsme políbili žábu - prastará tradice z roku 2012. Starý pivovar, jediný v centru Brug, na mě udělal dojem ze dvou důvodů: 1. Nikdy jsem neviděl tolik starých lahví v dřevěných bednách a vystavované přístroje byly většinou funkční, 2. Syn vytáhl tradiční rodinný podnik na výsluní skvělým marketingovým tahem a bylo mu snad jen 19 let. A výlet na lodi! Doporučuji si vyžádat stejného kapitána, jako jsme měli my - jen asi nemáme jeho fotku ani neznáme jméno.
V pátek zase do města a v sobotu domů
Jestli bych to měl zhodnotit, tak organizace slabá, ale zážitek velký. Každý den minimálně jedna vafle. Katku jsem naučil během cest autobusem šachy a bez mapy od Use-it už nikdy nikam nechci. Jsou tvořeny studenty žijícími přímo v daném městě a obsahují rady, kde levně a kvalitně cokoliv, kde vidět něco speciálního a kde se jak chovat. Super. A existuje i české verze, takže až přijedeme zpět, chceme udělat výlet po Praze podle této mapy.
A do Bruselu chci ještě jednou!