close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
3.2. - 25.5. 2013 - Højskolen Østersøen, Flensborgvej 48-50, DK-6200, Aabenraa, Denmark - www.hojoster.com

Duben 2013

Antverpy - Brusel - Brusel - Bruggy - Brusel

19. dubna 2013 v 21:47 | Tom
Měsíc příprav a je to tu - velký výlet do Belgie, centra EU. Bydlíme v Antverpách, protože přímo v Bruselu je plno. Blbý je, že jsme ze záhadného důvodu rozdělení do dvou hostelů. Podle pohlaví. Prý to bez sebe vydržíme. Když jsme s klukama první den přicházeli k dívčí skupině, ozvalo se ječení a pištění a všechny holky začaly radostně skákat. Jo, jasně, že vydržíme.

Cesta z Dánska utekla jako voda. Luka byl kapitánem autobusu a obšťastňoval nás výkladem tupu: "And on the left side you can see Wind-manschinen-Sancho Panza," "Wir sind ales gutes." a "Ich sprechen sie deutsch." Nálada prvního večera byla ovlivněna únavou, hladem a příliš velkou skupinou bez organizace hledající místo na sezení. Antverpy následující den ale stály za to. Největší dojem na mě udělaly katedrála Panny Marie, Forever 21 a hlavně vlakové nádraží. Nic tak fenomenálního se jen tak nevidí. Nádherná práce propojení moderní a historické části. Celkově je na Antverpách znát, že jsou daleko od městečka Aabenraa - na ulicích více hluku a bordel (chybí jim popelnice) a harmonicky souznějící multikultura (Židé kvůli diamantům, Arabové asi taky).

První den v Bruselu nám pan řidič potvrdil moc autobusu. Den začínáme přednáškou v Evropské komisi, kterou by zvládl kdokoliv z nás a možná lépe, neb informace by našel na internetu i dvanáctiletý. Budovu jsme v podstatě neviděli a ještě jsme tam ztratili obal od foťáku. Město Brusel je ale mohutné a dokázalo nám to hned při prvních okamžicích. Až třetí den v něm jsem měl trochu tušení, kde jsme, ale problém s určením severu u mě přetrvával neustále. Myslím, že jsme viděli všechno, co se dalo. Od Čůrajícího chlapečka, přes čůrající holčičku, čůrajícího psa až po čůrající hranolku. Nechali jsme si doporučit kavárnu, kterou jsme hned po vstupu museli označit do mapy, a kam se rádi vrátíme. Byli jsme v čokoládovně a v hospodě s více než 2 000 druhy piv, na typických belgických hranolkách a na městské vyhlídce ze střechy parkoviště. Večer jsme se sotva doploužili do hostelů, padli a spali. Teda ne my - byli jsme na noční procháze po Antverpách. Náladu nám zvedl jeden pán, který se zeptal, odkud jsme a pak dodal, že slivovici má moc rád.

Středa začala Atomiem, které mě nesmírně zklamalo. Budova je nádherná, expozice uvnitř katastrofická. Nic, nic a nic. O to lepší byla MiniEvropa, kde člověk cíti otřesy Vesuvu, viděl nahou švédku vybíhající ze sauny nebo si mohl dát romantický polibek pod Eifelovou věží. A Praha tam má funkční Orloj!

Pak jsme přejeli do Parlamentária - super věc na propagaci Evropského parlamentu. Krásně interaktivní, pro kohokoliv v jakémkoliv věku. Únava se ale podepsala na naší produktivitě při získávání informací. Pak zas běh po městě. Co jsme neviděli včera, jsme viděli dneska, co jsme včera viděli, jsme si radši ještě jednou potvrdili. Nohy! Proč je to město tak velké? V podvečer jsme šli do Evropského parlamentu. To by bylo báječné, kdybychom tam všichni, ale opravdu všichni, nespali. Diskuze byla ale príma, mluvil s námi přímo Europoslanec z Bulharska. Na otázku, zda si myslí, že Bulharsko nevstoupilo do EU moc brzy, odpovídal takovou oklikou, že bylo jasné, že si to nejen myslí, ale že to byl skoro vlastně účel. Fotka před vlajkami a hurá spát.

Další den jsme jeli do Brug. Roztomilé městečko, kde je vše malé, milé a usměvavé. Krev Ježíše Krista pro mě měla mnohem větší význam, protože s námi šla Maťa - věřící spolužačka, které potom náramně svítily oči. Velký zážitek. Taky jsme políbili žábu - prastará tradice z roku 2012. Starý pivovar, jediný v centru Brug, na mě udělal dojem ze dvou důvodů: 1. Nikdy jsem neviděl tolik starých lahví v dřevěných bednách a vystavované přístroje byly většinou funkční, 2. Syn vytáhl tradiční rodinný podnik na výsluní skvělým marketingovým tahem a bylo mu snad jen 19 let. A výlet na lodi! Doporučuji si vyžádat stejného kapitána, jako jsme měli my - jen asi nemáme jeho fotku ani neznáme jméno.
V pátek zase do města a v sobotu domů

Jestli bych to měl zhodnotit, tak organizace slabá, ale zážitek velký. Každý den minimálně jedna vafle. Katku jsem naučil během cest autobusem šachy a bez mapy od Use-it už nikdy nikam nechci. Jsou tvořeny studenty žijícími přímo v daném městě a obsahují rady, kde levně a kvalitně cokoliv, kde vidět něco speciálního a kde se jak chovat. Super. A existuje i české verze, takže až přijedeme zpět, chceme udělat výlet po Praze podle této mapy.

A do Bruselu chci ještě jednou!

Velikonoční výlet kolem Jutského poloostrova aneb "Jeg elsker Danmark"

19. dubna 2013 v 21:46 | Katka
Stejně jako v ČR i tady v Dánsku vzpomínali na Kristovo z mrtvých vstání, což pro nás v praxi znamenalo tři volné dny ve škole, které báječně navázaly na víkend. Rozhodli jsme se o velikonoční prázdniny procestovat Jutland.
Po obeznámení se s cenami vlakové a autobusové dopravy, jsme zvolili pronájem auta v Německu (nejlevnější varianta, 118 euro na 4 dny pro 5 pasažérů). Během jednoho večera jsme sestavili výletní skupinu, zarezervovali auto a nadchli pro stejnou ideu dalších pět lidí. Nakonec nás jelo celkem 15, tedy tři po střechy naplněná vozidla.

Náš tým byl samozřejmě nejlepší. Počínaje řidičem - Tom, přes navigátorku a mamku Babů, zpěvačky a programové manažerky Áďu a mě až po Maťu, která má konexe dokonce i v nebi a zajistila nám tak překrásné počasí, stejně jako dobrou náladu po celou dobu cesty.

S plakátem "Here comes the sun" , žlutými kolíčky (barva slunce) na kabátech a sovičkou za oknem jsme vyrazili směr Esbjerg, kde je hlavní atrakcí sousoší čtyř urostlých chlapů hledících do moře.

Na západním pobřeží se krajina proměnila, neskutečně a překrásně. Potkali jsme jeden z mnoha majáků a v přístavním městečku Hvile Sande (Bílé písky) rozvinuli debatu o tom, jak se dorozumívají tuleni, kteří se kus od nás koupali v moři, zatímco jsme se cpali zmrzlinou. Krátce jsme se pak opájeli krásou pláží v dánské Ibize alias městečku jménem Lokken.
Po celodenní plavbě jsme zakotvili v pronajatém domě (sauna, dvě koupelny, jacuzzi, krb, ...).

Rubjerg Knude, maják topící se v písku, byl jedním z vrcholů dalšího dne společně s procházkou po břehu Baltského a Severního moře, která se slévají v jedno na nejsevernějším místě Dánska, ve Skagenu.

V oparu následujícího rána jsme se procházeli mezi kameny označujícími místo posledního odpočinku Vikingů, kteří před mnoha lety okupovali právě okolí Aalborgu, který byl dalším bodem na naší výletní mapě. Po prohlídce města jsme se přesunuli jižněji, do Aarhusu, tam jsme také společně povečeřeli a prohlédli si nejzajímavější místa v centru, abychom se sem mohli přístího dne vrátit.

ARoS, tedy galerie, která je symbolem Aarhusu nám poskytla dostatek zábavy a inspirace na celý den. Pokud se vám někdy naskytne příležitost strávit v severní části Jutlandu nějaký čas, určitě byste neměli budovu s duhou na střeše minout.

Poslední den byl ve znamení přírody. Navštívili jsme prázdninovou destinaci mnoha Dánů - Svejbæk. Oblast mnoha jezer a krásných výhledů do krajiny. Závěr pak patřil západu slunce na nejvyšším kopci Dánska (170,95 m.n.m.) a společnému návratu zpět do Aabenraa.

Upřímně teď můžu říct: "Jeg elsker Danmark!"

PS: Pořádek fotek v galerii není řízen námi, ale kouzelným skřítkem ovládajícím tenhle blog.


Workshopy

6. dubna 2013 v 2:10 | Tom
Každý týden v úterý máme Workshop. To znamená, že pracujeme na určité téma, diskutujeme, hrajeme různé hry. Za čtrnáct dní budeme mít námi připravované, ale to není cílem tohoto článku. Chtěl bych Vám zde povědět něco o posledních dvou Workshopech, které na Højskolen Østersøen proběhly.
Minulý týden nás navštívila žena, matka od rodiny, která se aktivně účastní egyptských protestů v Káhiře. Člověk o tom slyší, tedy spíše slyšel (rok 2011), z médií a hodně se o tom mluvilo vlastně všude. V okamžiku, kdy nám ale začala ukazovat fotky a popisovat stav před samotným zásahem, během protestů a po nich, jsme si všichni uvědomili, že to je sakra blízko a že absolutně nevíme, co se tam děje. Popis vojenského, přesněji policejního státu, kdy Vás mohou zatknout a nechat zmizet, protože jste se špatně usmáli, byl natolik silný, že jsem měl chuť už přejít k tématu samotných protestů a změny. Bezpráví a bezmoc byly až zdrcující.
25. ledna 2011 započala revoluce. Lidé vyšli do ulic a s nimi i naše přednášející, která měla malé dítě. Jedenáct dní aktivních protestů a snahy o změnu. Útoky vojáků, kteří následně sice přestali bojovat, ale nechali průchod jezdcům na velbloudech s šavlemi. Každý další den byl těžší a těžší. Lidé na náměstí se semkli a vzájemně se ochraňovali nehledě na víru, kastu či národnost. Vytvořili "check pointy", kde poskytovali lékařské služby, nabídli oblečení a deky, dávali najíst a také zpívali a hráli na nástroje. Mubarak složil svou funkci.
A nyní je u moci Mohamed Morsi - prezident zvolený svobodnými volbami. A téměř nic se nezměnilo. Jakmile okusil sílu, která mu byla nabídnuta, využil jí. Útlak nepřestal. Lidé jsou dva roky na ulici a stále usilují o změnu. Člověk by si mohl říci, jestli ještě tento způsob protestu má smysl, když za dva roky nedošlo k jakémukoliv posunu. Pak jsme se ale podívali na ženu, která nám vše vyprávěla a věděli jsme, že neusiluje o svou svobodu, ale o svobodu svých dětí a jejich dětí. Ví, že to potrvá padesát let, než se to srovná. Že možná za deset let dosáhnou nějakého posunu, a nevzdává to. Naopak.

---

Tento týden jsme přivítali zdejšího bývalého ředitele Knuda Erika Therkelsena, který nás provedl historií počínající obdobím národního obrození, které probíhalo prakticky všude, tedy i v Dánsku. Názorně nám ukázal, jak snaha o posilnění národa v minulosti způsobila dvě světové války. Príma, že? Pokud chcete vymezit nějaký stát, musíte pracovat s národními symboly. A co když jsou na hranicích různé národnosti? Jak určíte, kdo kam patří? Podle jazyka? Podle místa bydliště? V pohraničí jsou často bilinguální rodiny a co víc, mají příbuzné za kopcem, kde zrovna někdo tu čáru nakreslil. Tlak a napětí mezi nacionalisty a "těmi druhými" může způsobit více problémů, než se zdá. Evropská unie hranice otevírá a nabízí možnost vzájemně si pomoci. Já osobně jsem Čech a jsem na to hrdý, ale možnost vyjet za prací či studiem kamkoliv ve světě mi přijde k nezaplacení. Pokud se mi někde nelíbí, nic mi nebrání sbalit si kufr a vyrazit.
Exkurze do historie byla dobrým úvodem pro hru, kdy si dvě skupiny vzájemně argumentovaly. Jedna byla pronárodní a druhá proevropská:
- Je prakticky nemožné sjednotit různé kultury, které EU snadno smaže.
- Ale variabilita by přeci mohla v mnoha věcech pomoci - ve výzkumu, výuce a i ekonomicky.
- Na druhou stranu Euro napáchalo mnoha státům více škody než užitku, mnoho států krachuje a ani za to nenesou odpovědnost. Kdyby měly svou měnu, nestáhly by nikoho dalšího s sebou.
- Bez evropských fondů by ale rozvoj starého kontinentu byl mnohem, mnohem pomalejší - koukněme se, co všechno jsme z grantů v Česku dokázali.
- Ano a teď to budou "restrukturalizovat".

Takže co? Jste více Češi, nebo Evropani? Mě tato diskuse donutila přemýšlet. Pozn. Katka: Mě také!