Od výletu do Ribe se toho stalo celkem dost. Je dost těžké ale říci, co. Byli jsme v Koldingu v designerské škole, byli jsme se zase koupat v moři (tentokrát se saunou), přednášky navštívili různí papaláši a odborníci a taky jsme mimo jiné byli na koncertě. Co je ale hlavní, tak jsou Francouzi.
Tři týdny nás tu oblažují svou přítomností studentni tesařiny z Francie. Je to banda asi třiceti patnáctiletých, neustále pařících chlapců. V noci nespí, přes den jsou v dílně. A okupují nám Café. Jsou mladí, plní energie a daleko od domova. Jejich doprovod jsou spíše jejich kamarádi, takže to podle toho vypadá. Tento pátek by měli odjíždět a my musíme dokoupit míčky na ping-pong, špičky na tága a nové šipky. Ale jsou príma. Ať jsme s nimi kdekoliv, tak je vidět, že se umí bavit. Jak jsem již zmínil, tak jsme byli na koncertě a taky k nám přijeli muzikanti z jiné Folkeskole, která je zaměřená na hudbu. No a ať je hudba sebehorší, oni prostě paří. To znamená, že se na začátku neobjeví tradiční trapná chvilka, než se někdo začne hýbat. Oni se hýbou už před tím. A my se velmi snadno necháme strhnout.
Anglicky umí asi jenom dva nebo tři, takže se s námi moc nebaví. Na druhou stranu my s nimi také ne. Ale je vidět, že jsou vděční za jakýkoliv program, kterého se můžou přes jazykovou bariéru účastnit. Když měla Marianne opět lekci tance, tak se zapojovali. Sice nerozuměli ani slovo, ale snažili se tančit a když jim to nešlo, tak si rozhodně nenechali zkazit náladu. A pak nás naučili jejich taneček, který je dosti podobný našemu "kuřecímu".
No a teď se nám o víkendu ztratilo 400 DK z baru. A to už moc super není.