Konečně máme oba čas na nějaké chystání k odjezdu. Je středa, 30. ledna, a v sobotu jedeme na čtyři měsíce do Denmarku. Katka tam už byla, takže by neměl být problém s jakoukoliv přípravou. Hlavně nic nepodcenit. Seznam věcí mám, potřebuju ho jen odškrtat. Maminka skáče radostí, že si konečně po x letech kupuju alespoň nějaké nové oblečení (bundu, kalhoty a pásek). Balení jde standardně: výbuch v pokoji, pobíhání po bytě, úkolování všech členů rodiny (až na kocoura, kterej je na antibiotikách) a závěrečné "uf".
V sobotu jedu pro Kačenku a nakládáme. Bleskům jsem se nevyhnul, když jsem řekl, že se nevejdeme (viz galerie První setkání, kde je vidět vůz po naplnění jejími zavazadly). Rodina Chvátalova nám mává. Nakonec jsme naložení zvládli, ačkoliv ne všichni jsme mohli mít nohy na zemi a ruce u těla. Jedeme. Cestu přes noc moc nevnímám a na odpočívadlech, kde se moji rodiče střídají, spíš spím, než čůrám. První zastávka pro mě je až Hamburk, kde jsme se byli projít. Najít cokoliv otevřeného v neděli v osm hodin ráno je celkem kumšt. Nakonec jsme vlezli do bezva pekařství s dobrou kávou a bezdomovcem na záchodě. Teď řídím já. Asi tak 50 km, protože se mi zase začíná chtít spát. Najednou odbočka do Aabenraa a všichni se tetelíme radostí.
Procházka po městě, návštěva hospůdky, pusa rodičům a hurá na ubytování. Vstupujeme do pokoje, kde zjišťujeme, že jsme toho asi tak čtvrtinu vezli navíc. Aspoň to budeme mít dvakrát, že jo. Zabydlujeme a jdeme poprvé večeřet. Tam se shodneme, že jsme nemuseli brát další čtvrtinu věcí, protože jídlo nám tady rozhodně scházet nebude. Ale nevadí, beztak bychom neměli co do těch polic dát. Také objevujeme, že angličtina tu moc nepofrčí, protože asi patnáct lidí je z Česka či Slovenska, dvacet z Dánska (plus lektoři) a pak Litva, Slovinsko, Německo, Bulharsko a Maďarsko, takže skupinky po rodných jazycích. Večerní hra na jména a spát.
Pondělí a úterý se vine v rytmu organizačních informací, rozhodování koho, kam a jak zařadit do výuky a poznávání okolí. Zpíváme. Prakticky neustále zpíváme. Ráno, po obědě, po večeři, ve čtvrtek bude asi tříhodinové zpívání, a když bychom chtěli, tak můžeme zpívat i celý večer. Každý dostane kancionál a ještě nějakej další zpěvník a hurá procvičit hlasivky. Katka tomu samozřejmě velí (pozn. Katka: což v praxi znamená, že některé pasáže zpívá téměř sama, takže je červená až za ušima, protože se děsně stydí). První týden je zakázán alkohol, abychom poznali i jiné formy zábavy. Je tu speciální místnost "Café", kde je kulečník, fotbálek, křesla, společenské hry a bar. Bar se postupem času naplní tím druhem piva a vína, který budeme chtít. Taky, pokud bychom chtěli něco speciálního uvařit či upéct, škola nám zajistí suroviny a můžeme se do toho pustit. Když se nás ptali, co bychom mohli naučit či ukázat ostatním, a já vyřkl yoyování, ale že mám jen jedno s sebou, tak prý: "To by neměl být problém, koupíme nějaká navíc tady ve městě…". Pro jistotu tu i hodně odpočíváme a dáváme si kafíčka, abychom náhodou nepřišli o energii potřebnou na budoucí výuku. No jsem na to zvědav.