Již jsme tady třetí týden a stále jsme se moc nezmínili o našich předmětech a způsobu výuky zde, na dánské lidové škole. Nechť tedy začnu já, ačkoliv se o moc s Katkou nelišíme.
Jak to celkově vidím? Je to tady neskutečný - někdo nás relativně zadarmo něco chce naučit. Moje hlavní větev předmětů je Němčina, kterou mám tedy osm hodin týdně. Jako ostatní jsem si zvolil Železnou oponu, Ruštinu, Dánskou historii, Německou hudbu, Timelab-workshop a Projekt.
Německý jazyk je celkem dobrý. Nejvíc se mi líbí přístup kantorů. Je nás tam asi osm a jsme dost rozdílného stupně schopností a znalostí. I přes menší počet lidí na nás byli od začátku dva učitelé. Heiko a Ulrike - oba rodilí mluvčí žijící v DK. Jeden ze studentů byl naprostý začátečník, tak si ho vzala pod křídla Ulrike a má s ní soukromé hodiny. My tedy máme už "jen" Heika, který se nám věnuje s maximální péčí. Snaží se, abychom mluvili. A řekl bych, že mu to jde. Nejlepší na něm je, že nás hned neopravuje za nějakou gramatickou chybu, a že ke každému studentovi přistupuje individuálně a mluví s ním na jeho úrovni. Důsledkem toho je, že člověk prostě mluví. A pak se třeba dozví, jak by to bylo lepší, a zkusí si to. Ale až po své snaze - ne v průběhu. Přestáváme proto na tu gramatiku myslet a celkem nám to jde. Až na ty členy. Jedině mě štvou Dánové, kteří prakticky nic neuměli na začátku kurzu a teď mluví lépe než já. Trochu se vymlouvám na to, že to je pro ně jednodušší. Mnoho slov mají stejných či podobných.
Ruština je pravý opak. Tam zase dánští studenti nemají šanci. Zatím se učíme azbuku na mezinárodních slovech jako např.: секс бомба, наркоман, идиот (s obrázkem Bushe) či диктатоp. Umím říct, že lampa je ve stropě a kniha na poličce, i když se nachází uvnitř regálu. Dost mě také vytáčí nepoužívání slovesa být v přítomném čase. Ale baví mě to. Je nás tam sice hodně, ale kantor je moc fajn.
Železná opona, respektive koberec, jak tomu pracovně říkáme, je pro mě velkou neznámou. Já o státech za železnou oponou moc nevím. Natož o jejich historii. Tak jen poslouchám. Ale minule se stala fakt zajímavá věc, protože Luka (Slovinsko) řekl naší lektorce Anitě (Maďarsko), že se to učili jinak. A začali si oponovat. Nejzajímavější opravdu byl pohled, jak každý stát vyučoval minulé vztahy se západem a Ruskem zcela odlišně. Teď jsme dostali k posouzení a poznámkám Churchillův projev (http://www.youtube.com/watch?v=jvax5VUvjWQ). Moc toho sice zatím nevím, ale rozhodně se toho na tomto předmětu dost dozvím.
Dánská historie je v porovnání s Kobercem katastrofa. Přednáška pro šest lidí o tom, že Christoffer II. zabil Erika VI., syna, nebo synovce, Erika V., který zabil Christoffera I., který zabil svého bratra Abela, který zabil Erika IV. atd. atd. A pak jsme se taky učili o vikinzích. Dvě věci na tom jsou špatně. Je to nuda a je nás tam jenom šest. Takže se člověku chce spát, ale nemůže. Ještěže máme pauzy na kafe.
Německou hudbu jsem trochu popsal v článku První víkend. Od té doby jsem ho neměl, neb jsem byl nemocný a dnes byl výlet do Ribe. Nevadí mi to.
Timelab-workshop je tvůrčí. Vyrábíme masky a je to moc príma. Paní umělkyně má opravdu spoustu různého materiálu, který máme volně k dispozici i mimo zadané hodiny. Sice byl zmatek v rozvrhu a teď zase výuka nebude, ale slíbila nám dvouhodinovku v jejím ateliéru. Fotku mé masky najdete určitě někdy v galerii. Teď budeme dělat masky, které padnou přímo na náš obličej - na to se těším hodně.
Projekt je opět pravým opakem. Původní myšlenka byla, že si každý budeme moci pracovat na nějakém svém vlastním projektu, který na konci kurzu budeme prezentovat. A to je vlastně všechno, co jsme k tomu dostali. Angela, která to má na starosti s námi nijak nerozpracovala naše myšlenky, nepomáhala nám s tím a nijak víc se o to, bohužel, nezajímá. Tak se snažím kontaktovat organizátory různých událostí, aby mi řekli, jak to běží tady v Dánsku. Ještě se mi nikdo neozval. Potřeboval bych to ale s někým konzultovat. Minule na hodinu prý přišla asi o 30 minut později a pak zase zmizela.