close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
3.2. - 25.5. 2013 - Højskolen Østersøen, Flensborgvej 48-50, DK-6200, Aabenraa, Denmark - www.hojoster.com

Únor 2013

Ribe, Severní moře a "sort og hvid fest"

26. února 2013 v 15:50 | Katka |  Deník
Cíl Ribe - nejstarší měto Dánska a slunce na obloze, dva faktory, které vykouzlily úsměv na našich tvářích ve chvíli, kdy jsme v pátek ráno nastupovali do autobusu u školy. První zastávkou našeho poznávacího zájezdu bylo Muzeum Vikingů. Po úvodním videu (ano, Tom usnul) jsme se vydali o "pár" let zpět časem a prošli expozici, ze které nás nejvíce uchvátila replika lodi v životní velikosti (jinak nás toho už moc neuchvátilo).
Mezi suvenýry, které zde bylo možno zakoupit byly i knihy (v dánštině) pojednávající o životě české princezny Dagmar, dcery Přemysla Otakara I., která se sňatkem s Valdemarem II. stala dánskou královnou. Právě v Ribe zemřela a najdete zde její sochu a hotel nesoucí její jméno. (z toho je jasně patrné, co nás -Katku- zaujalo nejvíce - pozn. Tom)
Vzhůru do centra města!
Po procházce zdejšími malebnými uličkami, návštěvě krásného kostela (viz Galerie) a neúspěšném hledání podniku s nabídkou českého piva (stýská se nám), jsme se opět nalodili (po rozmrznutí v muzejním kafé) a se sluncem v zádech vyrazili k břehům Severního moře. Právě krátký "pochod" po pobřeží byl asi tím nejlepším, co jsme toho dne zažili (důkaz opět v Galerii).
Cesta byla dobrodružná díky umění pana řidiče, který na posledním stanovišti narazil do betonového květináče, v podstatě to vypadalo spíše tak, že do něj schválně nacouval Smějící se
Závěry: počasí - báječné, Ribe - malebné, muzeum - prostě muzeum, pobřeží - úžasné, dánská krajina - totální placka.

V sobotu jsme pokračovali ve výletování, ale již na soukromé úrovni, vyrazili jsme s Tomem do města. Po vyrabování info centra nás spletité cestičky zavedly i do míst, která jsme ještě neviděli a která navíc použijeme v naší "HONBĚ ZA POKLADEM". Honba za pokladem je pracovní název pro hru, kterou jsme se rozhodli uspořádat pro všechny z osazenstva Højskolen Østersøen, kteří budou chtít hrát. Jedná se o hru plnou šifer, luštění, skládání, hledání, tajemství, ... na jejímž konci je kompletní mapa ke klíči od truhly s pokladem. Držte nám palec, ve čtvrtek to odpálíme Mrkající

Večer byl pak sort og hvid, neboli černobílý - konala se párty v těchto barvách spojená s ochutnávkou vín (podobná úroveň jako dánská piva, fňuk) ale opili jsme se i přes to a i přes to to bylo moc fajn, čemuž odpovídá i naše pozdní vstávání následujícího dne, kdy jsme se pustili především do posledních příprav první herní etapy (jo a baví nás to).

Dneska (úterý) už pilně pracujeme na projektech z Workshopů a Tom jde za chvilku na koberec, tedy na železnou oponu, kde se budou věnovat mimo jiné Churchillovu proslovu.
Proto vězte:

"Čas je neutrální; může se však stát spojencem toho, kdo se ho zmocní a plně ho využije." Sir Winston S. Churchill

Jsme rádi, že svůj čas využíváte ke čtení našeho blogu Usmívající se Vi ses!

Kontrast Tomových předmětů

22. února 2013 v 21:43 | Tom
Již jsme tady třetí týden a stále jsme se moc nezmínili o našich předmětech a způsobu výuky zde, na dánské lidové škole. Nechť tedy začnu já, ačkoliv se o moc s Katkou nelišíme.
Jak to celkově vidím? Je to tady neskutečný - někdo nás relativně zadarmo něco chce naučit. Moje hlavní větev předmětů je Němčina, kterou mám tedy osm hodin týdně. Jako ostatní jsem si zvolil Železnou oponu, Ruštinu, Dánskou historii, Německou hudbu, Timelab-workshop a Projekt.
Německý jazyk je celkem dobrý. Nejvíc se mi líbí přístup kantorů. Je nás tam asi osm a jsme dost rozdílného stupně schopností a znalostí. I přes menší počet lidí na nás byli od začátku dva učitelé. Heiko a Ulrike - oba rodilí mluvčí žijící v DK. Jeden ze studentů byl naprostý začátečník, tak si ho vzala pod křídla Ulrike a má s ní soukromé hodiny. My tedy máme už "jen" Heika, který se nám věnuje s maximální péčí. Snaží se, abychom mluvili. A řekl bych, že mu to jde. Nejlepší na něm je, že nás hned neopravuje za nějakou gramatickou chybu, a že ke každému studentovi přistupuje individuálně a mluví s ním na jeho úrovni. Důsledkem toho je, že člověk prostě mluví. A pak se třeba dozví, jak by to bylo lepší, a zkusí si to. Ale až po své snaze - ne v průběhu. Přestáváme proto na tu gramatiku myslet a celkem nám to jde. Až na ty členy. Jedině mě štvou Dánové, kteří prakticky nic neuměli na začátku kurzu a teď mluví lépe než já. Trochu se vymlouvám na to, že to je pro ně jednodušší. Mnoho slov mají stejných či podobných.
Ruština je pravý opak. Tam zase dánští studenti nemají šanci. Zatím se učíme azbuku na mezinárodních slovech jako např.: секс бомба, наркоман, идиот (s obrázkem Bushe) či диктатоp. Umím říct, že lampa je ve stropě a kniha na poličce, i když se nachází uvnitř regálu. Dost mě také vytáčí nepoužívání slovesa být v přítomném čase. Ale baví mě to. Je nás tam sice hodně, ale kantor je moc fajn.
Železná opona, respektive koberec, jak tomu pracovně říkáme, je pro mě velkou neznámou. Já o státech za železnou oponou moc nevím. Natož o jejich historii. Tak jen poslouchám. Ale minule se stala fakt zajímavá věc, protože Luka (Slovinsko) řekl naší lektorce Anitě (Maďarsko), že se to učili jinak. A začali si oponovat. Nejzajímavější opravdu byl pohled, jak každý stát vyučoval minulé vztahy se západem a Ruskem zcela odlišně. Teď jsme dostali k posouzení a poznámkám Churchillův projev (http://www.youtube.com/watch?v=jvax5VUvjWQ). Moc toho sice zatím nevím, ale rozhodně se toho na tomto předmětu dost dozvím.
Dánská historie je v porovnání s Kobercem katastrofa. Přednáška pro šest lidí o tom, že Christoffer II. zabil Erika VI., syna, nebo synovce, Erika V., který zabil Christoffera I., který zabil svého bratra Abela, který zabil Erika IV. atd. atd. A pak jsme se taky učili o vikinzích. Dvě věci na tom jsou špatně. Je to nuda a je nás tam jenom šest. Takže se člověku chce spát, ale nemůže. Ještěže máme pauzy na kafe.
Německou hudbu jsem trochu popsal v článku První víkend. Od té doby jsem ho neměl, neb jsem byl nemocný a dnes byl výlet do Ribe. Nevadí mi to.
Timelab-workshop je tvůrčí. Vyrábíme masky a je to moc príma. Paní umělkyně má opravdu spoustu různého materiálu, který máme volně k dispozici i mimo zadané hodiny. Sice byl zmatek v rozvrhu a teď zase výuka nebude, ale slíbila nám dvouhodinovku v jejím ateliéru. Fotku mé masky najdete určitě někdy v galerii. Teď budeme dělat masky, které padnou přímo na náš obličej - na to se těším hodně.
Projekt je opět pravým opakem. Původní myšlenka byla, že si každý budeme moci pracovat na nějakém svém vlastním projektu, který na konci kurzu budeme prezentovat. A to je vlastně všechno, co jsme k tomu dostali. Angela, která to má na starosti s námi nijak nerozpracovala naše myšlenky, nepomáhala nám s tím a nijak víc se o to, bohužel, nezajímá. Tak se snažím kontaktovat organizátory různých událostí, aby mi řekli, jak to běží tady v Dánsku. Ještě se mi nikdo neozval. Potřeboval bych to ale s někým konzultovat. Minule na hodinu prý přišla asi o 30 minut později a pak zase zmizela.

Woodcraft na HØ

17. února 2013 v 12:09 | Katka |  Deník
Pondělí bylo netradiční především díky první hodině předmětu nazvaného "Timelab", kde jsme pod vedením zdejší umělkyně vytvářeli nejdříve tváře z keramické hlíny, na které jsme následně nanesli vrstvu speciálního, švýcarského a ultradrahého, z valné části papírového materiálu, po jehož zaschnutí "voilá" a je tu maska. Úterek byl ve znamení workshopu - po rozdělení do skupin jsme začali pracovat na výrobě krátkých spotů týkajících se demokracie. Téměř celý den tak po chodbách pobíhali různě vymaškařené osoby a na záchodě bylo plno, protože právě zdejší toalety se staly barrandovským ateliérem Tomášovy skupinky (ano, schválně jsme každý v jiné skupině a sveřepě před sebou tajíme průběh natáčení, což mně činí dost potíže).
Po "Železném koberci", jak jsem překřtila hodiny věnované zemím za železnou oponou, jsme se vrhli na doladění posledních detailů naší prezentace o woodcraftu (http://www.slideshare.net/ChlupXXL/hey-hey-16532336) pro středeční Morning assembly. "Ranní setkání" se konají každý všední den, jedná se o prostor, ve kterém můžete s ostatními sdílet cokoliv chcete - myšlenky, zážitky z cest, informace o politice, umění, o čemkoliv, co vás zajímá a co by zároveň mohlo zajímat i ostatní a nějak je obohatit.
Woodcraft pro nás byl jasná volba, navíc jsme téma obestřeli tajemstvím a označili ho pracovním názvem "How we met each other", protože tato otázka nám tu byla pokládána docela často. A jak to ve středu dopadlo? No báááječně :) Dokonce se nám podařilo i rozkřesat oheň pomocí pazourku z místní pláže a pilníku ze školníkovy dílny.
Po školních povinnostech proběhla vcelku plodná debata o tom, jak debatovat.
Ve čtvrtek se Tom nemohl dočkat jitra, protože jsme měli opět dvě hodiny zpěvu - bájo, bájo a pak skvělá procházka lesem jako náhrada za tělák. Valná část studentů byla skolena chřipkovým virem, který se tu volně pohybuje a bez varování útočí, jeho účinky se nejvíce projevují v době výuky a téměř mizí během víkendu, především v čase konání párty.
Pátečního rána zaútočila ta potvora i na Toma, který poctivě celý den ležel v posteli, a bylo mu fakt zle, což potvrzuje i naše absence na ochutnávce dánských piv (naštěstí jsme nepřišli o žádné kvalitní - pozn. Tom). Teď už pilně vymýšlí masku na večerní karneval. Pro všechny nové fanoušky Estavany Polman a týmu házenkářek SønderjyskE podotýkám, že včera proběhla výroba pomponů a transparentů, které budou dnes úderem třetí hodiny využity v praxi na dalším zápase zdejšího klubu. VYHRÁLI!

PS: Fotky z karnevalu i utkání najdete v galerii!

První víkend

11. února 2013 v 0:19 | Tom |  Deník
Poslední všední dny prvního týdne máme celé již normální hodiny dle rozvrhu bez větších změn. Hurá. Máme dvouhodinový zpěv. Rozdělení dle hlasů je celkem bezúčelné, když pak stejně zpívají jen vybraní jedinci, že Katko? :-) Ale bylo to náhodou celkem príma, že Tome :) Po obědě jsme měli první tělocvik - florbal a badminton a večer posezení u ohně (otevřený krb v místnosti s posezením kolkolem a velkou "digestoří" nad ohništěm, důsledkem silného odtahu je v místnosti s ohněm větší zima než v místnosti bez ohně) - hráli jsme Vlkodlaky (viz http://www.hranostaj.cz/hra1259). V pátek jsem měl poprvé German music. Celou hodinu jsme si povídali o Hansi Waderovi a rozebírali jsme jeho Heute hier, morgen dort (pro ilustraci míry zábavy viz youtube.com/watch?v=HNYcHDYZzio, ale doporučuji spíš verzi od Die Toten Hosen, protože zas tak super song to není…). Katka měla English literature, kde začali číst Of mice and men a kde si utvrdila vřelý vztah se slovenskými spolužáky. Ještěže nechodila na žádný bojový sport.
Víkend začal pátečním otevřením baru. Konečně včetně alkoholu. Probíhalo to tak, že byla nejdřív párty na pokoji č.19 a asi po hodině se všichni teprve přesunuli do Café za třemi dozorujícími kantory, kteří nudou hráli Triomino. Oslava byla kvalitní a seznamovací hra naší DFG skupiny (bude jistě někdy vysvětleno), se setkala s velkým úspěchem. Ráno bylo o to zajímavější.
Jak jistě víte, tak počasí v Dánsku je dost zvláštní - mírné léto, mírná zima. Takže jsme se šli v sobotu v deset hodin dopoledne koupat do moře. Nemohl jsem, jako správný chlap, chybět. Tři, chronologicky seřazené pocity: velký strach - překvapivé teplo - obrovská, ale méně překvapivá zima. Když na nás začaly útočit labutě, byl čas odejít. Jesperovi se udělalo trochu mdlo kvůli změně tlaku, tak jel srabácky autem. Po rozmrznutí, tj. za čtyři hodiny, jsme šli fandit dívčímu týmu házenkářek SønderjyskE. Prohrály o pět branek. Nikdy, ale opravdu nikdy nedovolím své dceři hrát házenou. To jí radši nechám bojovat s medvědem (ten bude méně agresivní než soupeřky na hřišti). Mimochodem s nejlepší/nejhezčí hráčkou, která reprezentuje zároveň i dánský národní tým, máme samozřejmě foto - viz galerie První sobota. Večer jsme se konečně po několika měsících dostali k Atlasu mraků a bylo to fakt super.
Dnešní den, neděle, byl jedinečný. Slunce a blankytně modrá obloha. Šli jsme na výlet s ohněm na konci. Nádhera. Moc velká nádhera. Teď nás čeká večeře a pak filmový večer.

Škola a televize

6. února 2013 v 23:06 | Katka |  Deník
První den "školy", tedy první den, kdy jsme měli regulérní výuku předmětů, které jsme si mohli sami vybrat. Já, jako správná aktivka (nechápu, proč mi Tomáš říká Hermiono) jsem se přihlásila na dánštinu, kde jsme jen tři začátečníci, takže výuka je dost intenzivní (osm hodin týdně). Nejtěžší je na dánštině její výslovnost (doporučuji si pro ilustraci vložit do google překladače jeg hedder (jmenuji se) a poslechout si rozdíl mezi psanou formou a jejím zněním).
Tom je na němčině a je nadšen, ostatně stejně jako já.
Po kafíčku a dortíčku (caffé break) následovala v mém případě francouzština a v Tomášově ruština ("Naučim se azbuku a pak už budu rozumět v ruštině všemu, nee? "). Poslední lekcí tohoto dne byla dánská historie (kromě Vikingů jsme dost tápali, takže to dozajista bude přínosné).
No a pak už přijel televizní štáb lačný po rozhovoru s námi. Tedy přesněji s ředitelem školy Peretem Burhmannem, my jsme bedlivě poslouchali, ale přesto nerozuměli nic, protože se vše odehrávalo v dánštině (kdyby to bylo o týden později, mohla bych překládat). Hlavním přínosem byl ovšem fakt, že po natáčení následovala diskuse v angličtině, které se účastnila dánská premiérka Helle Thorning Schmidth (Tom se zapojoval, hlásil se, vykřikoval, fotil se s kameramanem, následně rozdával autogramy a začal uvažovat o kandidatuře do Evropského parlamentu - Já jsem trochu usínala (tj. prospala to skoro celý - pozn. Tom).
Po bouřlivém aplausu na rozloučenou jsme se v jídelně nafutrovali dortem (přeci nepůjdeme spát jen s večeří v žaludku). Tom se přesunul rozdávat volební letáky do Caffé a já jsem oblékla zástěru, natáhla si gumové rukavice a společně s ostatními z naší "pracovní" skupiny jsme se vrhli na úklid jídelny a následně kuchyně.
Studenti se tu podílí na chodu stravování i na úklidu.
Vzhledem ke zvýšenému a v podstatě neustálému přísunu dobrého jídla se těšíme na zítřejší první hodinu "tělocviku", která bude probíhat ve sportovní hale. God nat!

Start na Højskolen Østersøen

6. února 2013 v 17:43 | Tom |  Deník
Konečně máme oba čas na nějaké chystání k odjezdu. Je středa, 30. ledna, a v sobotu jedeme na čtyři měsíce do Denmarku. Katka tam už byla, takže by neměl být problém s jakoukoliv přípravou. Hlavně nic nepodcenit. Seznam věcí mám, potřebuju ho jen odškrtat. Maminka skáče radostí, že si konečně po x letech kupuju alespoň nějaké nové oblečení (bundu, kalhoty a pásek). Balení jde standardně: výbuch v pokoji, pobíhání po bytě, úkolování všech členů rodiny (až na kocoura, kterej je na antibiotikách) a závěrečné "uf".
V sobotu jedu pro Kačenku a nakládáme. Bleskům jsem se nevyhnul, když jsem řekl, že se nevejdeme (viz galerie První setkání, kde je vidět vůz po naplnění jejími zavazadly). Rodina Chvátalova nám mává. Nakonec jsme naložení zvládli, ačkoliv ne všichni jsme mohli mít nohy na zemi a ruce u těla. Jedeme. Cestu přes noc moc nevnímám a na odpočívadlech, kde se moji rodiče střídají, spíš spím, než čůrám. První zastávka pro mě je až Hamburk, kde jsme se byli projít. Najít cokoliv otevřeného v neděli v osm hodin ráno je celkem kumšt. Nakonec jsme vlezli do bezva pekařství s dobrou kávou a bezdomovcem na záchodě. Teď řídím já. Asi tak 50 km, protože se mi zase začíná chtít spát. Najednou odbočka do Aabenraa a všichni se tetelíme radostí.

Procházka po městě, návštěva hospůdky, pusa rodičům a hurá na ubytování. Vstupujeme do pokoje, kde zjišťujeme, že jsme toho asi tak čtvrtinu vezli navíc. Aspoň to budeme mít dvakrát, že jo. Zabydlujeme a jdeme poprvé večeřet. Tam se shodneme, že jsme nemuseli brát další čtvrtinu věcí, protože jídlo nám tady rozhodně scházet nebude. Ale nevadí, beztak bychom neměli co do těch polic dát. Také objevujeme, že angličtina tu moc nepofrčí, protože asi patnáct lidí je z Česka či Slovenska, dvacet z Dánska (plus lektoři) a pak Litva, Slovinsko, Německo, Bulharsko a Maďarsko, takže skupinky po rodných jazycích. Večerní hra na jména a spát.
Pondělí a úterý se vine v rytmu organizačních informací, rozhodování koho, kam a jak zařadit do výuky a poznávání okolí. Zpíváme. Prakticky neustále zpíváme. Ráno, po obědě, po večeři, ve čtvrtek bude asi tříhodinové zpívání, a když bychom chtěli, tak můžeme zpívat i celý večer. Každý dostane kancionál a ještě nějakej další zpěvník a hurá procvičit hlasivky. Katka tomu samozřejmě velí (pozn. Katka: což v praxi znamená, že některé pasáže zpívá téměř sama, takže je červená až za ušima, protože se děsně stydí). První týden je zakázán alkohol, abychom poznali i jiné formy zábavy. Je tu speciální místnost "Café", kde je kulečník, fotbálek, křesla, společenské hry a bar. Bar se postupem času naplní tím druhem piva a vína, který budeme chtít. Taky, pokud bychom chtěli něco speciálního uvařit či upéct, škola nám zajistí suroviny a můžeme se do toho pustit. Když se nás ptali, co bychom mohli naučit či ukázat ostatním, a já vyřkl yoyování, ale že mám jen jedno s sebou, tak prý: "To by neměl být problém, koupíme nějaká navíc tady ve městě…". Pro jistotu tu i hodně odpočíváme a dáváme si kafíčka, abychom náhodou nepřišli o energii potřebnou na budoucí výuku. No jsem na to zvědav.