3.2. - 25.5. 2013 - Højskolen Østersøen, Flensborgvej 48-50, DK-6200, Aabenraa, Denmark - www.hojoster.com

Prodloužený víkend bez soboty

14. května 2013 v 22:05 | Tom
10. května se blíží. Učitelé si berou dovolenou na další dva týdny, studenti nakupují Antiethanol a Postinor a Češi sepisují, organizují a plánují. V pátek bude ČESKÁ PÁRTY.
Začíná to ve středu, kdy se naše školička jakožto sponzor místního dívčího handbalového týmu účastnila akce na podporu tohoto klubu. Spiningový závod, kde v naší skupině jede jedna hráčka, pan ředitel Peter Buhrman a studentka Maťa (alias Maruša Košš). Takže budeme fandit a rozdávat letáčky! Celý den jsem zkoušel vyrobit správnou konzistenci na velké bubliny - cukr, saponát, voda a trochu oleje. Sice nevypadají jako tady: http://www.youtube.com/watch?v=gQmpVIgDvgQ, ale nám se líbily. Večer začalo pršet, takže jsme vzali jen transparenty a hlasivky. I tak to stálo za to. Výsledek je prý 12,5, ale co to znamená, netuším. Náš tým nevyhrál, ale i tak jsme snad křičeli natolik, že si nás novináři všimli, a o to šlo. Zatancovali jsme si na zumbu, udělali ostudu našim národům a odpravili se domů.
Čtvrtek byl o to těžší, ale holky měly všechno skvěle připravené. Měli jsme totiž vařit na páteční večeři. Co jednoduššího, než svíčkovou na smetaně s houskovým knedlíkem. Já jsem tam byl s nimi, ale spíš jsem dělal, že dělám program :-) Den to byl príma a jídlo, co vzniklo, by se nestydělo v žádné české restauraci. (Na mishelinskou hvězdu to nebylo, ale bylo to výborný.)
Pátek měl být standardní výukový nestandardním způsobem. Dopadlo to tak, že jsme šli všichni na výlet, kde si pro nás Angela připravila hry. Vždycky z rukávu vytáhla něco a my se bavili a jenom bavili. Nehledě na dánské počasí jsme se smáli a užívali si to. Ještě předtím nás Peter naučil lovit kraby! To si přivážete na kus špagátu kolíček na prádlo. Rozbijete živou mušli, takže z ní leze maso, a připevníte ji na kolíček. Tuto návnadu vložíte na místo, kde očekáváte výskyt korýšů a kam je vidět. Čekáte. Pak náhle jeden z vašich kamarádů začne pištět, jásat a radovat se. Chytil ho! Krabi jsou totiž hladoví a za žádnou cenu se nehodlají pustit ukořistěného masa. Lze je tedy velmi snadno vytáhnout. Často ale po radování se nastalo zklamání, když se někomu pustil. Nachytali jsme jich ale přes dvacet určitě. Peter plánoval tuto aktivitu na 20 minut, ale strávili jsme tam 1,5 hodiny a všichni chceme jít zas.
Po výletu nastaly přípravy na večer. Holky vařit do kuchyně, já uklízet do Café. Na večeři přišli i další kantoři, nebydlící v okolí školy či mající službu ten den. Tu měl Peter, takže pečlivě hlídal po celý večer. Večeře proběhla v naprosté tichosti a mlaskání (svíčková, mřížkový koláč, bramboráky, utopenci a "chrumky"). A v devět na párty. Přípitek, rozdělení do dvojic podle večerníčkových postaviček a první tanec na Karla Gotta. Pak jsme všechny naučili mazurku a poslali na hru: Hospodské hry (naházej 25 bodů třemi šipkami), Česká hrdost (čtyři holky v kroji), Česká hudba (tři klasické skladby), Najdi Krtečka (30 s na najití v noře), Předej si úplatek (opičí dráha s míčkem na lžíci) a samozřejmě České pivo (dva košty). Vítěz získal českou bonboniéru po správném uhodnutí pantomimického předvedení houbaření, vodáctví, kapsářství a rybaření. Co bylo pak, nevím. Asi jsem šel spát. Únava na mne dolehla taková, že jsem se v sobotu probudil v oblečení z večera.
Nina, Žanda a Eva bohužel ten den odjížděly domů, tak na nás klepli, abychom se stihli rozloučit. (po jejich odjezdu tu je nějak ticho a málo sprostých slov :-( ). Na tabuli jsme napsali, že plánovaná barbecue se posouvá na pátou a na terasu (because of hangover). Holky také připravily typickou česnečku, takže jsme si dali (já inteligentně do mělkého talíře). Budíka nařídíli na čtvrtou a šli radši pokračovat v boji proti únavě. Grilovačka byla kuchyní báječně připravená, takže byly klobásky, maso, losos, kukuřice a ananas a spoustu zeleniny. Slovy Mati: "No, neviem, kedy som sa tak porádně nažrala... no, vlastně včera!"

Trochu čísel: v kase díra 650 DKK, maso nezbylo žádné, poslední lahev vodky otevřena v 5:30 a podlaha lepila ještě dva dny poté.

Dobrý to víkend.
 

Fyn

7. května 2013 v 23:10 | Katka
Konec dubna se nesl opět ve znamení výletů. Většina našich soukmenovců tady v Aabenraa vyrazila do Kodaně (a především do Christianie) Usmívající se My jsme dlouho zvažovali cestu do Odense, místa, kde jsem prožila báječný půlrok díky programu Erasmus. Po zjištění ceny půjčovného za volkswagen smart (110 euro), vyhledání možnosti spolujízdy, obeslání obyvatelů Odense prostřednictvím Couchsurfingu, ... jsme nakonec oslovili Lindu a Kaara a také zabukovali na jednu noc hostel ve Faaborgu na jihu ostrova Fyn. Linda nám zapůjčila auto, Kaare stan a my jsme vyrazili do rodného města H.Ch.Andersena.
Právě tady jsme strávili první odpoledne prohlídkou města, obědem v jednom z krásných parků a vzpomínáním u budovy univerzity, kde jsem před rokem a půl studovala. O chlup jsme také unikli pokutě (600 DKK) při parkování bez parkovacích hodin, které nám pak byly věnovány společně s důrazným napomenutím. Ufff.

První noc jsme strávili naprosto luxusně. Po asi hodinovém bloudění po různých polních cestičkách vedoucích k lesu a končících na soukromých pozemcích chat či na statcích, jsme objevili nedaleko Odense les s místem na přespání.
Rozbili jsme tu stan, nastěhovali do něj peřiny (ano, slyšíte správně), zapálili oheň a užívali si romantiky a okolního ticha. (hi-tech stan, peřiny a střecha nad půlkou kopulky - pozn. Tom)

Ráno jsme opět vyrazili do Odense a navštívili ještě rodný dům H.Ch.Andersena, pozdravili jaro v dalším parku a absolvovali nezbytnou návštěvu obchodu Pieces (Tomův oblíbený Smějící se).

Pak už naše kroky vedly na jih ostrova, do městečka Faaborg. Prošli jsme si zdejší malebné uličky, nacpali se zmrzlinou v přístavu (až pozdě jsem pochopila, proč se mě pan zmrlinář ptal, zda nechci raději dětskou porci kopečků) a ubytovali se v hostelu, ve kterém jsme byli úplně sami. Západ slunce jsme si vychutnali v dánských Alpách - Svanninge Bakker.

V neděli ráno jsme zamířili do Svendborgu, dalšího přístavního města. A odkud pak zvesela na ostrovy. První v řadě byl Tåsinge a překrásný Valdemar slot s jelenem a labutěmi v zahradách.
Malebné městečko Rudkøbing, rodiště Hanse Christiana Ørsteda, objevitele elektromagnetismu, bylo zastávkou na následujím ostově Langelandu. Stejně jako Tranekær slot, obklopen uměleckými díly v okolním parku, který kromě nás okupovalo stádo ovcí. Expozice v parku byla provedena v souladu se zdejší přírodou a byla tak příjemným osvěžením během procházky.

Před cestou zpět do Aabenraa jsme se zvěčnili s dalším z mnoha větrných mlýnů, které jsme během cesty potkali - Tranekær Slotsmølle. Zámek Egeskov, který měl být pomyslnou třešínkou na vršku dortu představujícího náš výlet, nám zůstal díky vysokému vstupnému zapovězen. Velikou výhodou cestování po Fynu byly malé vzdálenosti, které nám umožnily vidět mnoho s malou spotřebou času i benzinu.



Páni s pejsky

7. května 2013 v 22:43 | Tom
V pondělí jsme tu měli představení. Peter nám o něm říkal už před dvěma/třemi týdny. Povídal, že v nás má důvěru a že mu někdo pověděl, že si tu na škole dělají určití jedinci sendviče (viz HIMYM), což prý není dovoleno. Škoda, že jo. A říkal, že pokud bude potřebovat, tak nám tu předvede ukázku cvičených psíků. A tak se také stalo.
Překvapeni z náhlého příchodu tří pánů a jedné paní se dvěma psy jsme se začali třást. Teda já s Katkou spíše s ostatními. Někteří se těchto psů báli, někdo to neřešil a někdo si radši uklidil v pokoji. Pak nás nahnali do Lecture hall, že se něco dozvíme. Sedíme, povídáme si, co, kdo a jak, ale pak to o deset minut posunuli. Z okna jídelny jsme ale viděli kus tréninku, když jeden ze psů chodil po křoví na balkonech. Pak to křoví dvakrát přeskočila zmíněná paní. Přesně v místě, kam se předtím dívali. Dvě studentky zavolali do pokoje, u kterého toto představení ukazovali, už dřív. Asi to teda bude nějakej kouzelnickej trik - moc jsem z toho potěšen nebyl. Chvíli zavládl šumot, že nás pošlou čůrat, což nemám rád, když se mně nechce. A taky lidi byli v Christianii, takže se jim taky moc nechtělo. Ale to se bohudík nekonalo.

Pak pánové se psy odešli :-( Jsme je pořádně ani neviděli. Peter nám řekl, že udělali soukromé představení některým z nás, s čím on nebude nic dělat. Ale prý je můžeme v následujících týdnech zahlédnout okolo školy.

Alexe to stálo 2000 DK.
 


Antverpy - Brusel - Brusel - Bruggy - Brusel

19. dubna 2013 v 21:47 | Tom
Měsíc příprav a je to tu - velký výlet do Belgie, centra EU. Bydlíme v Antverpách, protože přímo v Bruselu je plno. Blbý je, že jsme ze záhadného důvodu rozdělení do dvou hostelů. Podle pohlaví. Prý to bez sebe vydržíme. Když jsme s klukama první den přicházeli k dívčí skupině, ozvalo se ječení a pištění a všechny holky začaly radostně skákat. Jo, jasně, že vydržíme.

Cesta z Dánska utekla jako voda. Luka byl kapitánem autobusu a obšťastňoval nás výkladem tupu: "And on the left side you can see Wind-manschinen-Sancho Panza," "Wir sind ales gutes." a "Ich sprechen sie deutsch." Nálada prvního večera byla ovlivněna únavou, hladem a příliš velkou skupinou bez organizace hledající místo na sezení. Antverpy následující den ale stály za to. Největší dojem na mě udělaly katedrála Panny Marie, Forever 21 a hlavně vlakové nádraží. Nic tak fenomenálního se jen tak nevidí. Nádherná práce propojení moderní a historické části. Celkově je na Antverpách znát, že jsou daleko od městečka Aabenraa - na ulicích více hluku a bordel (chybí jim popelnice) a harmonicky souznějící multikultura (Židé kvůli diamantům, Arabové asi taky).

První den v Bruselu nám pan řidič potvrdil moc autobusu. Den začínáme přednáškou v Evropské komisi, kterou by zvládl kdokoliv z nás a možná lépe, neb informace by našel na internetu i dvanáctiletý. Budovu jsme v podstatě neviděli a ještě jsme tam ztratili obal od foťáku. Město Brusel je ale mohutné a dokázalo nám to hned při prvních okamžicích. Až třetí den v něm jsem měl trochu tušení, kde jsme, ale problém s určením severu u mě přetrvával neustále. Myslím, že jsme viděli všechno, co se dalo. Od Čůrajícího chlapečka, přes čůrající holčičku, čůrajícího psa až po čůrající hranolku. Nechali jsme si doporučit kavárnu, kterou jsme hned po vstupu museli označit do mapy, a kam se rádi vrátíme. Byli jsme v čokoládovně a v hospodě s více než 2 000 druhy piv, na typických belgických hranolkách a na městské vyhlídce ze střechy parkoviště. Večer jsme se sotva doploužili do hostelů, padli a spali. Teda ne my - byli jsme na noční procháze po Antverpách. Náladu nám zvedl jeden pán, který se zeptal, odkud jsme a pak dodal, že slivovici má moc rád.

Středa začala Atomiem, které mě nesmírně zklamalo. Budova je nádherná, expozice uvnitř katastrofická. Nic, nic a nic. O to lepší byla MiniEvropa, kde člověk cíti otřesy Vesuvu, viděl nahou švédku vybíhající ze sauny nebo si mohl dát romantický polibek pod Eifelovou věží. A Praha tam má funkční Orloj!

Pak jsme přejeli do Parlamentária - super věc na propagaci Evropského parlamentu. Krásně interaktivní, pro kohokoliv v jakémkoliv věku. Únava se ale podepsala na naší produktivitě při získávání informací. Pak zas běh po městě. Co jsme neviděli včera, jsme viděli dneska, co jsme včera viděli, jsme si radši ještě jednou potvrdili. Nohy! Proč je to město tak velké? V podvečer jsme šli do Evropského parlamentu. To by bylo báječné, kdybychom tam všichni, ale opravdu všichni, nespali. Diskuze byla ale príma, mluvil s námi přímo Europoslanec z Bulharska. Na otázku, zda si myslí, že Bulharsko nevstoupilo do EU moc brzy, odpovídal takovou oklikou, že bylo jasné, že si to nejen myslí, ale že to byl skoro vlastně účel. Fotka před vlajkami a hurá spát.

Další den jsme jeli do Brug. Roztomilé městečko, kde je vše malé, milé a usměvavé. Krev Ježíše Krista pro mě měla mnohem větší význam, protože s námi šla Maťa - věřící spolužačka, které potom náramně svítily oči. Velký zážitek. Taky jsme políbili žábu - prastará tradice z roku 2012. Starý pivovar, jediný v centru Brug, na mě udělal dojem ze dvou důvodů: 1. Nikdy jsem neviděl tolik starých lahví v dřevěných bednách a vystavované přístroje byly většinou funkční, 2. Syn vytáhl tradiční rodinný podnik na výsluní skvělým marketingovým tahem a bylo mu snad jen 19 let. A výlet na lodi! Doporučuji si vyžádat stejného kapitána, jako jsme měli my - jen asi nemáme jeho fotku ani neznáme jméno.
V pátek zase do města a v sobotu domů

Jestli bych to měl zhodnotit, tak organizace slabá, ale zážitek velký. Každý den minimálně jedna vafle. Katku jsem naučil během cest autobusem šachy a bez mapy od Use-it už nikdy nikam nechci. Jsou tvořeny studenty žijícími přímo v daném městě a obsahují rady, kde levně a kvalitně cokoliv, kde vidět něco speciálního a kde se jak chovat. Super. A existuje i české verze, takže až přijedeme zpět, chceme udělat výlet po Praze podle této mapy.

A do Bruselu chci ještě jednou!

Velikonoční výlet kolem Jutského poloostrova aneb "Jeg elsker Danmark"

19. dubna 2013 v 21:46 | Katka
Stejně jako v ČR i tady v Dánsku vzpomínali na Kristovo z mrtvých vstání, což pro nás v praxi znamenalo tři volné dny ve škole, které báječně navázaly na víkend. Rozhodli jsme se o velikonoční prázdniny procestovat Jutland.
Po obeznámení se s cenami vlakové a autobusové dopravy, jsme zvolili pronájem auta v Německu (nejlevnější varianta, 118 euro na 4 dny pro 5 pasažérů). Během jednoho večera jsme sestavili výletní skupinu, zarezervovali auto a nadchli pro stejnou ideu dalších pět lidí. Nakonec nás jelo celkem 15, tedy tři po střechy naplněná vozidla.

Náš tým byl samozřejmě nejlepší. Počínaje řidičem - Tom, přes navigátorku a mamku Babů, zpěvačky a programové manažerky Áďu a mě až po Maťu, která má konexe dokonce i v nebi a zajistila nám tak překrásné počasí, stejně jako dobrou náladu po celou dobu cesty.

S plakátem "Here comes the sun" , žlutými kolíčky (barva slunce) na kabátech a sovičkou za oknem jsme vyrazili směr Esbjerg, kde je hlavní atrakcí sousoší čtyř urostlých chlapů hledících do moře.

Na západním pobřeží se krajina proměnila, neskutečně a překrásně. Potkali jsme jeden z mnoha majáků a v přístavním městečku Hvile Sande (Bílé písky) rozvinuli debatu o tom, jak se dorozumívají tuleni, kteří se kus od nás koupali v moři, zatímco jsme se cpali zmrzlinou. Krátce jsme se pak opájeli krásou pláží v dánské Ibize alias městečku jménem Lokken.
Po celodenní plavbě jsme zakotvili v pronajatém domě (sauna, dvě koupelny, jacuzzi, krb, ...).

Rubjerg Knude, maják topící se v písku, byl jedním z vrcholů dalšího dne společně s procházkou po břehu Baltského a Severního moře, která se slévají v jedno na nejsevernějším místě Dánska, ve Skagenu.

V oparu následujícího rána jsme se procházeli mezi kameny označujícími místo posledního odpočinku Vikingů, kteří před mnoha lety okupovali právě okolí Aalborgu, který byl dalším bodem na naší výletní mapě. Po prohlídce města jsme se přesunuli jižněji, do Aarhusu, tam jsme také společně povečeřeli a prohlédli si nejzajímavější místa v centru, abychom se sem mohli přístího dne vrátit.

ARoS, tedy galerie, která je symbolem Aarhusu nám poskytla dostatek zábavy a inspirace na celý den. Pokud se vám někdy naskytne příležitost strávit v severní části Jutlandu nějaký čas, určitě byste neměli budovu s duhou na střeše minout.

Poslední den byl ve znamení přírody. Navštívili jsme prázdninovou destinaci mnoha Dánů - Svejbæk. Oblast mnoha jezer a krásných výhledů do krajiny. Závěr pak patřil západu slunce na nejvyšším kopci Dánska (170,95 m.n.m.) a společnému návratu zpět do Aabenraa.

Upřímně teď můžu říct: "Jeg elsker Danmark!"

PS: Pořádek fotek v galerii není řízen námi, ale kouzelným skřítkem ovládajícím tenhle blog.


Kam dál